Jdi na obsah Jdi na menu
 


Přátelství s Lazarovými

"Přátelství činí naše štěstí zářivějším, zvyšuje jeho třpyt, neštěstí pak činí snesitelnějším, poněvadž je sdílí a snáší s námi společně." (Marcus Tullius Cicero)

 

Níže uvádím jeden velmi silný příběh o přátelství.

Někdo může namítnout, že je to tedy hezké nechat svého přítele zemřít a dovést to až tak daleko, když mohl přijít předtím. Jenže mě to stále tkví v mysli . Je to Boží načasování a Jeho záměr s námi. Bůh není žádným automatem, který plní naše přání. To by ani nebyl Bůh. On ví, jak jsme nedočkaví a chceme všechno hned. Také Mu to  vyčítáme, když máme o událostech jiné představy.

Proto je však všemohoucí a vševědoucí Bůh, protože zná dobře, jak jsme často na povrchu, místo toho, abychom šli do hloubky.

 

 

Jan 11

1 Ježíšův přítel Lazar těžce onemocněl. Žil se svými sestrami Marií a Martou ve vesnici Betanii. 3Bály se o bratrův život, a tak poslaly Ježíšovi vzkaz: "Pane, tvůj milovaný přítel je vážně nemocný."

4Když se to Ježíš dověděl, řekl: "Nebojte se, Bůh nechce Lazarovu smrt, chce jen oslavit svého Syna." 5-6Měl velmi rád obě sestry i Lazara, ale přesto se ještě dva dny zdržel na místě, kde ho zastihla zpráva o Lazarově nemoci.

 

11Potom dodal: "Náš přítel Lazar usnul a já ho jdu probudit." 12Učedníci se zaradovali: "Tak on spí? To mu udělá dobře." 13Ježíš však nemluvil o uzdravujícím spánku, ale o Lazarově smrti. 14Řekl jim tedy otevřeně: "Lazar zemřel,

15a já jsem rád, že jsem k němu nepřišel před jeho smrtí. Mohu vám tak podat nový důkaz o své moci, abyste mi uvěřili. Pojďme tam."

16Tomáš, kterému říkali Dvojče, rezignovaně povzdechl: "Pojďme, ať třeba umřeme s ním!" 17Do Betanie přišli čtyři dny po Lazarově pohřbu. 18Z Jeruzaléma bylo do Betanie jen asi tři kilometry, 19a tak mnozí známí z města přicházeli těšit Lazarovy sestry v jejich žalu.

20-21Ty se dověděly, že Ježíš přichází. Marie zůstala doma, ale Marta mu běžela vstříc se slovy: "Pane, kdybys tu byl, bratr by jistě neumřel. 22Ale já vím, že ani teď Bůh neodmítne žádnou tvoji prosbu." 23"Neboj se," odpověděl jí Ježíš, "tvůj bratr bude zase žít."

24-26Ježíš jí řekl: "To já přináším vzkříšení a život. Ti, kdo ve mne uvěřili, ať zemřeli, nebo ještě žijí, v žádném případě nezemřou navždy. Věříš tomu, Marto?"

27"Věřím, že jsi Boží Syn. Jsi Mesiáš, který měl přijít na svět," odpověděla. 28Marta se pak vrátila domů a pošeptala své sestře: "Přišel Mistr a chce s tebou mluvit. 29Sotva to Marie uslyšela, vstala a spěchala k němu. 30Ježíš se zatím zdržoval na místě, kde se setkal s Martou. 31Židé, kteří Marii utěšovali, se domnívali, že se jde vyplakat k Lazarovu hrobu, proto šli za ní. 32Jakmile Marie našla Ježíše, poklekla před ním na zem a naříkala: "Pane, kdybys byl zastihl Lazara živého, jistě bys ho nenechal zemřít." 33Mariin pláč Ježíše rozrušil a okázalý nářek Židů se ho nemile dotkl. 34Zeptal se: "Kam jste Lazara pohřbili?" "Pojď, Pane, ukážeme ti," odpověděli. 35Teď vyhrkly slzy i Ježíšovi. 36"Podívejte, jak ho měl rád," šeptali někteří mezi sebou.

37Jiní však namítali: "Proč nechal Lazara zemřít? Vždyť před tím uzdravil slepce. Nemohl ho zachránit?" 38To Ježíše popudilo a vykročil k hrobu. Byla to jeskyně zavalená balvanem. 39"Odvalte ten kámen!" přikázal Ježíš. "Pane, bratr zde leží už čtyři dny a jeho tělo je jistě v rozkladu," namítla Marta.

40"Kde zůstala tvoje víra, že se Bůh oslaví?" podivil se Ježíš.

41Otevřeli hrob, Ježíš pohlédl k nebi a modlil se: "Otče, děkuji ti, že mne vyslyšíš. 42Já vím, že vždycky slyšíš, ale říkám to nahlas, aby tito lidé uvěřili, že jsi mne poslal."

43Pak zvolal: "Lazare, pojď ven!"

44A Lazar vyšel. Ruce a nohy měl ovinuty plátnem, tvář zahalenou šátkem. "Sundejte mu to," přikázal Ježíš, "ať může chodit." 45Tehdy mnoho z přihlížejících Židů Ježíšovi uvěřilo, protože se stali svědky tohoto zázraku.

46Někteří z nich však zprávu o této události donesli farizejům. 47Ti se sešli k poradě s předními židovskými kněžími: "Co si s ním počneme? Ten člověk dělá skutečné divy! 48Bude-li ve své činnosti pokračovat, všichni mu uvěří a provolají ho králem. Římané zakročí a je konec s naší vládou, chrámem i národem."

49Úřadující velekněz Kaifáš řekl: "Vezměte rozum do hrsti! 50Proč by měl být zničen celý národ, ať zemře jeden za všechny."

51Když Kaifáš navrhoval tento úklad proti Ježíšovi, netušil, že pověděl slova, která se naplní. Jako velekněz prohlásil, že Ježíš má být obětován za svůj lid. 52Jeho výrok se nevztahoval jen na Židy, ale na lidi ze všech národů, ze kterých bude vytvořena Kristova církev.

Slovo na cestu (SNC)